První designový trh

23.06.2024

Už pár let dozadu jsem si začal hrát s myšlenkou, co kdybych zkusil štěstí a přihlásil se na designový trh se svými ilustracemi. Romantickou představu o tom, jak mi lidi na tržišti vytrhávají jeden rám z ruky za druhým a hází po mě penězi, rychle vystřídalo zděšení, když jsem si uvědomil, že s nimi budu muset taky mluvit a že se pravděpodobně žádné prodejní orgie dít nebudou. Moje introvertní Já tuhle myšlenku jako celek zapudilo a já si šel zase dělat nějakou svou práci.

K některým věcem musí člověk dozrát

Trvalo to asi další rok, než jsem se zase podíval, kde se jaké trhy konají. Otevřu prohlížeč a s odhodláním hrdiny ihned googlím trh ze všech nejtrhovější a to legendární Desing Market. Pročítám jejich web, první, co mě posazuje na zadek je výše zápisného. Hned potom celkové podmínky účasti. Ok, tohle ještě není moje liga, říkám si. Tak se porozhlédnu někde jinde. 

Do oka mi hned padnul jako další adept Mint Market. Pročítám si jejich web, reference a podmínky účasti. Zápisné je čtvrtinové oproti Design Marketu. Super tohle by šlo. Dokončuju registraci, doplňuji fotky produktů a ladím popisky. Prohledávám dlouhý seznam naplánovaných trhů a do oka mi hned padne Pražská Náplavka. Zase se mi před očima rozjede romantická představa o bílém stanu s mými ilustracemi a dlouhá fronta lidí čekající, až si budou moci odnést jednu z nich. Tentokrát ale nenechám v sobě probudit to moje introvertní Já, které by hned zavřelo prohlížeč a řeklo mi ať se vzpamatuju a jdu dělat radši něco pořádného. Zhluboka se nadechnu a rychle kliknu na přihlášku na trh, dřív než si to zase rozmyslím.

Na obrazovce se rozsvítí zelená zpráva o tom, že je moje registrace přijata a já to hned běžím vyzvonit manželce co, že jsem to zase právě provedl. 

Na každý trh, na který jste si dali přihlášku, vás musí Mint Market vybrat z několika set přihlášených účastníků, takže podání přihlášky je jen taková úvodní formalita. Pak čekáte až přijde potvrzení nebo odmítnutí účasti.

Koktejl pocitů

Bylo 9. 5. 2024 a ve 4 hodiny odpoledne mi mobil oznámil, že mám nový e-mail. Srdce se mi rozbušilo, když jsem uviděl ve schránce, že mi píše Mint Market. V e-mailu stálo, že jsem byl vybrán a mohu se účastnit trhu. Tělo mi zaplavil koktejl nadšení a strachu zároveň. Proboha, ono se to fakt děje pomyslel jsem si a začal sepisovat seznam všeho, co potřebuji zařídit nebo vyrobit. Do začátku trhu zbývalo asi 7 týdnů a já měl seznam úkolů čítající cca 30 položek od drobností, jako je příprava vizitek až po velké věci, jako pořízení stanu. 

Týdny plynuly a já obvolával, vyráběl a nakupoval. Často jsem byl svým největším nepřítelem, protože jsem chtěl, aby vše bylo prostě perfektní. Chtěl jsem, aby to, co vkládám do samotných ilustrací, radost a smysl pro detail byla vidět i navenek při prezentaci mého stánku. Na zahradě před domem jsem si udělal pár zkoušek, cvičně si několikrát rozložil a zase složil stan a vyzkoušel rozvržení ilustrací na výstavním stolku.

Den D

Poprosil jsem svoji mamku, která je poměrně zkušenou stánkařkou a sama obráží Česko se svými rukodělnými produkty, jestli by mi nedělala garde na mojí první výpravě za dobrodružstvím a ona nadšeně souhlasila. V 7:00 tedy oba usedáme do auta a vyrážíme směr Oraha na Náplavku. Je neděle, prakticky nulový provoz a my se za svižných 25 minut ocitáme v centru a sjíždíme k Náplavce, kde už si nás odchytává organizátor a ukazuje nám, kde máme místo. Jsme hned na začátku a první, co se ve mě ozve je moje rozmrzelé introvertní Já, které by bylo nejraději zastrčené někde pod mostem ve stínu, kde na nás nebude vidět. Svižně vykládáme z auta věci a mezitím co odjíždím přeparkovat auto, moje mamka se ujímá vůdčí role a začíná stavět stan. 

Asi po hodině je stan rozbalen, bannery pověšeny, zboží vyrovnáno na svém místě a já už nervózně přešlapuji na místě a přemýšlím, jestli je ten obraz velryby o půl milimetru doprava nebo doleva. Řeším detaily, natáčím poslední rámy do roviny a mírně zpocenými dlaněmi si na těle hlazením dožehluji pomačkanou košili.

První zákazníci

Než se stihnu rozkoukat a vzpamatovat, u stánku už stojí paní a prohlíží si ilustrace. Přijde blíž a začne listovat v katalogu, který je připravený na stolku před ní. Zmůžu se akorát na křečovité "dobrý den" a po půl minutě, kdy paní odchází na nezřetelné "nashledanou". 

Moje mamka se mě trochu káravým stylem zeptá, co to jako mělo bejt? A já ještě celej zaraženej vysvětluju, jak jsem nechtěl paní vyděsit a být moc dotěrný. Nikdo přece nemá rád, když vejde do krámu a hned se na něj sesypou prodavačky s dotazem "mohu vám nějak pomoci?".

Dostávám od mamky pár rad, co a jak a než skončí rychlokurz prodavače, tak se u stánku objeví pár muže a ženy a mluví na mě anglicky. Výborně, ještě lepší, pomyslím si. Ale než stihnu být nervózní z toho, že na mě mluví cizinci a že je to jenom otázka času, kdy se ukáže moje introvertní Já, tak moje extrovertní Já se ujímá vedení a já nenuceně odpovídám na jejich dotazy a lehce spolu konverzujeme o mích ilustracích. Než si stihnu uvědomit, co se to vlastně děje, tak mi ten pár podává jeden z obrazů, abych jim ho zabalil a už mi podávají svou kreditní kartu k platbě.

Platba proběhne, já jim podávám první prodaný obraz a s úsměvem se loučíme. Mamka ke mě přiběhne, obejme mě a radostí si spolu zaskáčeme na oslavu nad prvním prodaným obrazem. Ihned vytahuji mobil a píšu to svojí manželce, co se stalo právě stalo. Ten pocit je prostě boží!

Po chvíli přicházejí další zákazníci a všechno najednou funguje a jede jak po másle. Moje introvertní Já si dalo pauzu. Mluvím se zákazníky, vtipkujeme a během dalších 30 minut prodávám další obraz. 

Počasí je super, nálada výborná a do konce dne prodávám ještě další dva obrazy. Dávám se do řeči se slečnou z vedlejšího stánku a získávám pár cenných rad. A hlavně jednu, kterou mi opakuje hned dvakrát po sobě, 

Hlavně vydržet

Ujišťuje mě, že začátky jsou jako všude jinde těžké, ale důležité je vydržet. Lidé si na vás musí zvyknout. Přijdou příště a budou si pamatovat, že už vás tu minule viděli a vlastně se jim tenkrát hrozně líbil ten maják u vás ve stánku. Tak si ho dneska koupí, protože proto. 

Je šest hodin a začínáme balit věci. Jsem vyčerpaný z celého dne na slunci, ale šťastný jako blecha z toho, co se mi podařilo. Druhý den už ráno sedím u počítače a pročítám seznam dalších trhů, které musím navštívit a zažít. Hned ten den si podávám přihlášku opět na Náplavku, ale na září a také na trh s názvem Zažij Americkou jinak, který se koná také v září. 

Září bude prostě jízda a moc se na to těším :)

Závěrem

Zase se mi potvrdilo, jak moc sám sebe podceňuji a tím sabotuji veškerou svoji snahu se ukázat a odprezentovat světu. Stejně jako v případě výstavy v kavárně v Ječné. Tak i tady mi trvalo rok najít odvahu a prostě to zkusit. A světe div se, ono se to povedlo a to nejhorší, co by se mohlo stát je, že by mě nevybrali. No a co, tak bych to zkusil příště anebo příště anebo příště. Měl jsem to štěstí, že to klaplo napoprvé, ale rád bych touto cestou zkusil dodat odvahu i Vám, kteří tvoříte domů do šuplíku a jenom sníte o tom, že jednou budete prodávat svoje umění. Prostě to zkuste. Vím, že odmítnutí bolí. Ale odmítnuti budete jenom proto, že nabízíte svoji práci špatnému člověku. A ten správný čeká možná hned za dalším rohem.

Tak ahoj

Lukáš




Poděkování:

Děkuju svojí mamce, která mi na trhu dělala společnost a pomohla mi. Děkuji svému šikovnému bráchovi Martinovi, za pomoc při realizaci stánku. A děkuji kamarádům, kteří se za mnou přišli podívat, aby mě podpořili.

Největší dík, patří mojí ženě, která musela doma hlídat naše 3 caparty, abych já si mohl plnit sen. Děkuji za její bezbřehou podporu, nekonečné konzultace a odhodlání mě popostrkovat dál, když já to chci vzdát.